ozzyblog.txt.cz

28.01.2008 20:57:49

Jeho dějiny lidstva - rozuměj - Gregorovy! :)

Toto je pouze malé doplnění k příběhu, který najdete na stránkách www.gregor.moldavit.sblog.cz Přečtěte si ho, stojí za to :)
Dalekolekora




Znám toto zobrazení Chumbaby, je to jeho vůbec první a poslední věrně
zachycená podobizna. Vyhotovila ji porodní bába jen několik hodin po
jeho narození. Zůstala po porodu s rodičkou a novorozencem, protože
tušila, že nejde o obyčejné, svraštělé Chumbabí miminko... A nemýlila
se - krátce po půlnoci se v cedrové komoře zjevily sudičky a metaly
kostky osudu kolem kolébky z cerového dřeva... Když dometaly, vložily
kelímek s kostkami do drobné ručičky Chumbaby a s přátelským - "nic ve
zlém, nic v dobrém, dál si poraď sám", novorozence opustily. A stala se
věc, která se stát neměla - porodní baba nahlédla do kelímku a uviděla
nevídané! Chtěla tuto pravdu sdělit dál, aby všichni, kdo se s ním
později setkají, věděli. Aby si dali bacha! Uhnětla placičku z
cedrových pilin a placenty, vyobrazila podobu mimina a po obvodu
vypsala klínovým písmem, co v kelímku spatřila. Ale nebylo jí dopřáno
tuto informaci druhým sdělit. Destička se drolila, odlamovala, zůstal
jen fragment, přesto kdosi rozumí...
(více)

12.01.2008 21:39:51

Temná v pozadí...


Temná v pozadí…

Tajemná dáma mně poslala pozvání,
že už mě zve k sobě domů…
Láká mně – tak to vzdej, hrana už vyzvání,
chystám ti lůžko ve stínu stromů…

Teď u ní potají nahlížím do oken,
bojím se vkročit do dveří,
chci vědět, je uvnitř tmavá noc nebo den,
nebo jen bledé příšeří?

Je ona temná, zlá a strašlivá?
Prchlivá, mstivá a děsná?
Proč všechny z nás i její stín
vždy vyděsí a vzbudí ze sna?

Mé kradmé pohledy do hloubi stavení
příznačné ticho uvnitř neodhalí.
V pohádkách a mýtech je ta věc tajemná od dob,
kdy jsme byli malí.

Některá tajemství zůstanou tajemstvím,
cena poznání je závratná i pro nejbohatší z nás.
Ta odpověď v mlhách je jejím hájemstvím,
nás všechny svazuje jak čarovný pás.

Ale možná je přátelská, vlahá a vlídná,
snad vládne nádherným ostrovům.
Co když je naše představa mylná
a ona rozdává klíče k andělským domovům?

Všechny ty otázky mají svou odpověď,
stačí její pozvání přijmout a překročit práh…
A pozdravit? Pokleknout? Vyzve mě na zpověď?
Budu pak všechna její tajemství znát?

Některá z nich jsou ukryta na věky,
ale tohle se objasní, počítej s tím!
Až ten práh překročíš, třeba i bezděky,
už slunce nevyjde, chybět bude stín…

Dívám se do oken, vymýšlím otázky,
snad pozná, že se mi její vyzvání nehodí,
že mám přání – ještě nemuset odejít od lásky,
a s další výzvou ať ještě nechodí…

Ta dáma má prazvláštní chování,
pošle mně pozvánku a teď je z domu pryč…
Pomalu odcházím, snad stín mě ochrání?
Vtom slyším hlas – nikde se neschováš!
Vždyť každá z cest na konci skrývá můj klíč…
(více)

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se